Německo - Oybin, Motýlí dům 24.9.2009
První zahraniční zájezd členů STP Cvikov do lázeňských měst Oybina a Jonsdorfu – SRN.
Ve čtvrtek 24.9.09 ve 12 hodin středoevropského – stále ještě letního času, odjížděl ze Cvikova autobus (pana Josefa Chlupa) s 51 členy STP a jeden osobní automobil s pětičlennou osádkou do Německého městečka Oybina.
Při odjezdu úřadovaly dvě sestry „Smolena a Štěstěna.“ Smolena způsobila, že předsedkyně a hlavní vedoucí zájezdu pí. Naďa Mrnková dobíhala statečně „indiánským během“ bus ulicí Komenského. Ale pak již Štěstěna převzala otěže a zájezd probíhal tak, jak se sluší a patří.
V lázeňském městečku Oybin přímo pod stejnojmenným hradem na nás čekaly dvě mašinky, každá s jedním vagonkem. Pan František Würfel, který byl určen jakožto překladatel zájezdu, pomáhal řidičům od této atrakce nás čecháčky usazovat tak, abychom se v počtu 56 kusů vešli. Nakonec mně a Karlovi Mrnkovi (řidiči osobního vozu) zbyla místa u řidičů v kabinách mašinek. Jo to bylo super. (Tedy ty mašinky jsou poháněny automobilovými motory a jezdí po silnicích). Když byly vagonky nasardinkovány lidskou osádkou a náš pokladník, pan Petr Jílek předal obnos v X eurech, vyrazili jsme na kopec Töpfer. Cesta pevná, ale místy výmolovitá a občas stoupání jak do zdi. Stroje topily jak o život a vagonky za nimi v dírách poskakovaly jak zdivočelí čuníci, ale všichni zdárně vydrželi.
Kopec Töpfer je nádherné místo se čtyřmi skalními vyhlídkami. Výhled je na Hrádek nad Nisou, Hartavu, Oberstdorf a Žitavu. Jeden dřevěný hostinec a jeden příjemný bufíček. Času na prohlídku bylo dosti, chovali jsme se jako hosti, pokoukali, popili a pak se mašinkami zpět do Oybina pustili.
Půlhodinka - prohlídka městečka a přesun busem do dalšího lázeňského města Jonsdorfu. Zde jsme navštívili známou atrakci Motýlí dům (Schmeterlinghaus).
Opět museli zaúřadovat překladatel a pokladník, neboť vstup čítá na jednoho účastníka cca 4 eura. Naďa Mrnková dostala český překlad o historii a provozu tohoto zařízení a plynnou češtinou nás o všem zpravila.
Poté se každý rozešel kam libo. Kdo chtěl co vidět. V patře terária – želvy, hadi, leguáni, žáby, pavouci. Nebo v přízemí vlastní atrakce – motýli. Času jsme měli něco přes hodinu. Já asi s pěti dalšími jsme u motýlů strávili veškerou dobu fotografováním a obdivováním. V 17 hodin odjezd přes Petrovice do Jablonného v Podještědí, náměstí, restaurace U Lva, večeře. Automobil jedoucí napřed, však záhy hlásí – v Jablonném neteče voda, restauračka uzavřená. Opět Smolena vystrčila růžky. Kam se vrtne 56 hladových čecháčků? Toť otázka. Po cestě z Jablonného je motorest STOP. Řidič autobusu k němu zajíždí a Naďa s panem Würfelem jdou zjistit situaci. A tu nastupuje opět Štěstěna. Pan šéf podniku Josef Marušinec pravil:
„Jo, klidně, jsem tu sám jen s kuchařkou, ale do hoďky jsme schopni vás obsloužit.“ No a pak to přišlo. Nejprve nejsou místa. Pan šéf hbitě skočil do zahrady a dva plastové stoly a asi 15 židlí byly v mžiku v lokále. Dobrá, sedíme. Nastalo objednávání, čekání trochu delší, ale pan šéf lítal, až se potkával.V potu tváře dobýval chléb - jak se říká, a to doslova. Opravdu se skláním před jeho pracovním nasazením. Vše probíhalo s úsměvem a i když někdo měl uštěpačné výhrady, pan šéf to hned obrátil v žert. Cca do hodiny jsme všichni jedli a jak se zjišťovalo – nikdo nic nevrátil – nikdo si nestěžoval. Pane šéfe motorestu STOP jste člověkem na svém místě. Děkujeme. Pak už bezpečný dojezd do Cvikova, kdo se těšil na VKVéčka a na Růžovou zahradu, tak stíhal. A všichni se opět sejdeme na dalším výletě 5.listopadu.
