Skanzen v Přerově nad Labem 28. května 2015
Květnový výlet členů Sdružení Klíč
Předpověď počasí na čtvrtek 28. května nebyla příliš příznivá, ale ani to neodradilo 50 členů Sdružení Klíč, aby se nevydali na společný výlet. V dopoledních hodinách si měli možnost prohlédnout krásný rozsáhlý skanzen v Přerově nad Labem. Muzeum v přírodě prezentuje prostřednictvím přenesených objektů lidové architektury kulturu středního Polabí. V současné době je v muzeu celkem 32 objektů, z toho 7 chalup, 6 špýcharů a 2 stodoly. Figurínami, které jsou tak zdařilé, že při vstupu do místnosti máte pocit, že musíte pozdravit, jsou doplněné interiéry, které ilustrují život na polabské vesnici od poloviny 18. století do první poloviny 20. století. Součástí skanzenu je i stará škola a ”zahrádky našich babiček“. Při prohlídce bylo velmi často slyšet: „tohle máme ještě na půdě“, ale daleko častěji znělo: „ když jsme byli malí, tak v tomto stloukala moje babička máslo, v tomhle pekli chleba, s takovou panenkou či kočárkem jsem si hrála ....“. Byla to krásná a milá vzpomínka na léta našeho bezstarostného dětství. Oběd ve stylové restauraci U skanzenu byl dobrý a snad byli s kvalitou všichni spokojeni. Majitelé k nám byli docela shovívaví, protože stanovili jednotnou cenu jídla a při zhlédnutí jídelníčku pro ostatní hosty jsem zjistila, že svíčková byla pro nás o 46 Kč levnější, za sýr a další dvě jídla jsme zaplatili o 20 Kč méně.
Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Lysé nad Labem, jejíž dominantu tvoří bývalý augustiniánský klášter z 18. století sousedící s barokním zámkem a kostel, který je taktéž v barokním slohu. Díky panování hraběte Františka Antonína Šporka, který na své panství přivedl mnoho výborných barokních umělců, mimo jiné významného sochaře Matyáše Bernarda Brauna, se město může pochlubit téměř stovkou nádherných soch. Braun se svými žáky vytesal pro Lysou mnoho soch, které dodnes zdobí především krásně udržovanou francouzskou zahradu zámeckého parku a také ohradní zeď kostela. Barokní zámek je opraven a je domovem pro 120 důchodců, což je ale jiná, smutnější historie a současnost.
Většina účastníků zakončila pohodový a klidný výlet posezením na prosluněné venkovní zahrádce cukrárny na náměstí u sladkého moučníku a kávičky. Pouze jeden jediný zádrhel kazil členům výboru pobyt. Byla to skutečnost, že jsme nemohli vzít na výlet všechny zájemce, protože počet přihlášených byl vyšší než kapacita autobusu.
Mgr. Drahoňovská Miroslava
