Povídka o záhadném zmizení koronaviru v Novém Boru
Již dlouho bydlím v Novém Boru. Pochopitelně jako celá společnost sleduji epidemii koronaviru na celém světě. Je mi již nad 70 let a jsem muž. Podle informací ta nejohroženější skupina obyvatel. A tak se snažím z domova nevystrčit ani nos a manželka vytrvale vše dezinfikuje a utírá prach. No ale čas plyne a zásoba léků, které musím užívat, alespoň podle tvrzení lékařů, se povážlivě tenčí. Snažím se návštěvu lékařky odložit co nejdéle, ale už to nejde. Platíčka léků říkají, že je nejvyšší čas pořídit nové. Volám proto své lékařce.
Říká mi do telefonu: „ Žádný problém, mám vám to vypsat do telefonu nebo raději klasický papírový recept?“ Odpovídám: „Prosil bych klasický papírový recept. Víte, já to tím telefonem neumím.“ „A kdy můžete přijít?“ „S tím nemám problém, jsem v důchodu a stále doma.“ „Tak přijďte hned.“ Rychle se oblékám a vyrážím za paní doktorkou. Nikde nikdo. Zamčeno. Který zvonek to asi je? Naštěstí přichází další zakuklenec, který pamatoval na rozdíl ode mě na všechno a měl s sebou telefon. „Já zavolám,“ říká. I stalo se. Dveře se otevřely, já dostal předpis a pacient pokračoval dovnitř.
V lékárně probíhalo všechno podle nařízení. Do lékárny směli vstoupit vždy maximálně 3 pacienti. (Tři obslužné pulty.) Postoupil jsem na startovní čáru přímo za dveřmi lékárny a zůstal čekat. Zákazník přede mnou měl „chytrý“ telefon. Ten „chytrý“ telefon z toho nenadálého prostředí patrně úplně zblbnul. Pacient ne a ne a ne najít na tom telefonu, co bylo třeba. Skončilo to zpětným voláním paní doktorce. Pacient konečně dostává své léky a odchází. Dostávám se na řadu.
Vasocardin? - ten má dlouhodobý výpadek výroby, ale můžeme vám dát lék se stejnými účinky a bere se stejně. Souhlasím.
Lescol 80 XL? - no ten snad není již půl roku! Cítím se provinile a ptám se: „Nedal by se také něčím nahradit jako ten Vasocardin?“ „ Dal, ale to byste musel za svou paní doktorkou.“ Beru si zpět recept s tím, že se mi snad v jiné lékárně podaří léky získat. Tak jsem také konečně již odbaven. V předprostorách, hlavně díky „ chytrému“ telefonu, je už hlava na hlavě. Prodírám se ven. Cestou si opakuji zásady z rádia a televize - před příchodem domů je vhodné se svléci venku, nenosit oblečení dovnitř obydlí, aby koronavirus měl čas zhynout. Je sice zima, ale sundal jsem si i kalhoty. Rozložil vše na lavičku a doma se rychle oblékl do „domácího“ (tričko a tepláky).
A koronavirus? Stal se ZÁZRAK, do rána zmizel !!!! Bohužel i se vším oblečením.
Séma duben 2020